Proč H místo B
Používání označení tónu H místo B
Je to trochu zmatek při ladění kytary, když nás učí označit tóny AHGDAE a pak na ladičkách koukáme na posloupnost ABGDAE. Co je to s tím H a B? Pro zjednodušení znalosti označení začít se základními tóny bez posuvek – křížků nebo béček. Pro lepší a snadnější orientaci na hmatníku si také můžete nejdřív zapamatovat názvy tónů v pražcích označených na kytaře tečkami. Zpravidla jsou to 3., 5., 7., 9. a 12. pražec.
Tak tady je záhada mezi H a B v tónech kytary trochu objasněna.
V dávném středověku mniši a vůbec lidské ucho nebylo zvyklé na interval zvětšené kvarty neboli Triton, který pro svůj charakter zní velmi disonatně a byl označován jak "Diabolus in Musica" neboli Ďábel v hudbě. Řeholníci se ho tak báli, že ho zkrátka nepoužívali, zato používali snížený VII. stupeň, který taktéž označovali B.
Napsali B, ale nehráli čisté H, ale HES. Praxe si to ale vyžadovala a tak ďábelské béčko psali hranatěji a to druhé zaoblenějí. Později v německé notaci se začalo používat jak dnes známé "Béčko" a "Křížek". Protože písmeno H se mu podobá. Toto značení se používalo pro snižování a zvyšování not o půtón. Protože jsme s německem hodně spříznění co se notace týče, používáme u nás označení H pro VII stupeň diatonické stupnice a písmeno B pro snížený VII stupeň. Naše a německé značení posloupnosti B -H -C
Američané, Angličané, Holanďné atd byli logičtější a při pojmenování sedmého diatonického tónu dali přednost "B" tedy tónové stupnici CDEFGAB. Takže mají posloupnost Bb-B-B sharp.
Na obrázcích níže hmatníku je standardní zahraniční značení našeho tónu H jak B a místo našeho B je Bb
Uvedené tóny na hmatníku kytary platí pro tzv. standardní ladění. Kytaristé poměrně často používají i jiné tzv. alternativní ladění – mezi nejoblíbenější patří např. dadgad ladění.
Standardní ladění kytary
Standardní ladění je ideální pro hru základních akordů s prázdnými strunami v prvních třech pražcích, pro hru stupnic v tzv. boxech, které jdou snadno posouvat po hmatníku a beze změny prstokladu měnit tóninu, čili transponovat. To se týká i hry barré akordů, kdy ten samý hmat akordu pouze posunujeme po hmatníku a tím měníme jeho název, ale prstoklad zůstává stejný.